Jak ve výrobě označovat expiraci a šarži

V předchozím článku jsme řešili, proč ve skladu evidovat šarže a expirace. Bez těchto údajů nelze spolehlivě používat FEFO, hlídat procházející zásoby ani rychle dohledat zákazníky, kterým odešla konkrétní výrobní dávka.

Teď se podíváme o krok zpět – přímo do výroby.

Právě tam se rozhoduje, jestli bude skladník při příjmu opisovat tři údaje z etikety, nebo všechno načte jedním pípnutím. Rozdíl přitom může dělat jediný malý DataMatrix o velikosti přibližně 10 × 10 mm.

Do jednoho kódu lze vložit:

• identifikaci produktu,
• datum expirace,
• číslo šarže,
• případně i datum výroby, sériové číslo nebo další údaje.

Skladník kód načte a do příjemky se automaticky vyplní produkt, šarže i expirace. Nemusí hledat datum na obalu, přepisovat číslo dávky ani vybírat den v kalendáři.

Je to malá změna na etiketě, která může každý měsíc ušetřit hodiny práce.

Proč samotný EAN nestačí

Běžný čárový kód EAN identifikuje druh produktu. Když ho skladník načte, systém pozná například konkrétní krém, potravinu nebo zdravotnický prostředek.

Nezjistí ale, z jaké výrobní dávky tento kus pochází ani kdy expiruje.

Stejný EAN může být vytištěný na výrobcích:

• z dnešní výroby,
• z dávky vyrobené před měsícem,
• s několika rozdílnými expiracemi,
• nebo dokonce na šarži, která byla později stažena z trhu.

Identifikace produktu je stále stejná. Dynamické údaje se mění s každou výrobní dávkou.

Výrobce proto často na obal vytiskne:

• klasický EAN,
• šarži jako samostatný text,
• a expiraci v jiné části etikety.

Pro člověka je takové označení čitelné. Pro automatizovaný příjem je ale nepraktické. Skladník nejprve naskenuje EAN a další dva údaje ručně opíše.

Právě tady vzniká prostor pro chyby.

Ruční opisování je dražší, než vypadá

Přijetí jedné šarže nezabere dlouho. Skladník načte produkt, najde na obalu expiraci, zadá ji do systému a opíše číslo šarže.

Při jedné dodávce je to drobnost. Ve výrobě nebo distribučním skladu se ale operace opakuje mnohokrát denně.

Spočítejte si:

• Kolik šarží přijímáte nebo vyrábíte za den?
• Kolik balení musí pracovník zkontrolovat?
• Jak dlouho mu trvá najít datum na obalu?
• Kolikrát se musí vrátit k chybně napsané šarži?
• Kolik času zabere kontrola údajů druhým člověkem?
• Co stojí oprava, když se chyba zjistí až při expedici?

Pokud ruční zadání zabere jen dvacet vteřin a firma zpracuje 300 příjmových řádků denně, jde o více než hodinu a půl čistého času. Každý pracovní den.

A to nepočítáme chyby.

U šarže L240715A stačí zaměnit nulu za písmeno O nebo přehodit dvě číslice. U expirace lze obrátit měsíc a den. Skladový systém potom eviduje zásobu, která se neshoduje s fyzickou etiketou.

Při běžném výdeji si toho nikdo nemusí všimnout. Problém se objeví až při reklamaci nebo stahování šarže, kdy je správnost údajů nejdůležitější.

Jeden kód může obsahovat všechny potřebné údaje

Standard GS1 umožňuje do jednoho datového nosiče vložit několik různých informací. Každé předchází aplikační identifikátor, který říká, co následující data znamenají.

Pro výrobu jsou často důležité zejména:

• (01) – GTIN produktu,
• (10) – šarže nebo výrobní dávka,
• (11) – datum výroby,
• (15) – datum minimální trvanlivosti,
• (17) – datum expirace nebo použitelnosti,
• (21) – sériové číslo.

Skener nepřečte jen dlouhý řetězec znaků. Díky aplikačním identifikátorům systém pozná, která část je produkt, která datum a která šarže.

Více aplikačních identifikátorů může nést například GS1-128, GS1 DataMatrix nebo podporované varianty QR kódů. Strukturu aplikačních identifikátorů a jejich význam popisuje GS1.

Pro malé výrobkové etikety je obvykle nejzajímavější GS1 DataMatrix.

Proč právě DataMatrix

DataMatrix je dvourozměrný maticový kód. Data neukládá pouze do jedné řady čar, ale do plochy tvořené malými černými a bílými moduly.

Díky tomu se do něj vejde více informací na podstatně menším prostoru.

Na etiketě může mít přibližně 10 × 10 mm a přesto obsahovat GTIN, expiraci i šarži. U některých aplikací může být ještě menší. Konečný rozměr ale vždy závisí na:

• množství zakódovaných dat,
• velikosti jednotlivého modulu,
• rozlišení tiskárny,
• kvalitě podkladu,
• způsobu tisku,
• požadované snímací vzdálenosti,
• a použité čtečce.

GS1 uvádí, že velikost DataMatrixu se odvíjí právě od množství a formátu dat a od zvolené velikosti modulu. Kód také potřebuje kolem sebe klidovou zónu alespoň o šířce jednoho modulu. Technické principy velikosti shrnuje GS1 DataMatrix Guideline.

Rozměr 10 × 10 mm je tedy dobrý praktický cíl, ne zaručená velikost pro každou tiskárnu a každý obsah.

Před zavedením je potřeba vyrobit několik skutečných vzorků a vyzkoušet je na všech zařízeních, která budou kód číst.

Praktický příklad obsahu kódu

Představme si produkt s těmito údaji:

• GTIN-8: 66666660
• expirace: 31. 12. 2050
• šarže: L240715A

Proč používáme 66666660, když původní pracovní příklad počítal s číslem 66666666?

Poslední číslice GTIN je kontrolní. Hodnota 66666666 není podle algoritmu GS1 platný GTIN-8. Pro sedm počátečních číslic 6666666 vychází kontrolní číslice 0, proto technicky správný ukázkový kód je 66666660. Platnost vlastních čísel je vhodné vždy ověřit pomocí kalkulátoru kontrolní číslice GS1.

Aplikační identifikátor (01) vyžaduje GTIN zapsaný ve čtrnáctimístném formátu. Kratší GTIN se proto zleva doplní nulami:

66666660 → 00000066666660

Jednotlivé části budou v čitelné podobě vypadat takto:

(01)00000066666660(17)501231(10)L240715A

Význam je následující:

• (01)00000066666660 – čtrnáctimístný GTIN produktu,
• (17)501231 – expirace ve formátu RRMMDD, tedy 31. 12. 2050,
• (10)L240715A – číslo šarže.

V datovém obsahu kódu se závorky neukládají. Slouží pouze k tomu, aby člověk dokázal jednotlivé části snadno přečíst.

Zjednodušeně zapsaný obsah je:

01000000666666601750123110L240715A

Na první pohled jde o nepřehlednou řadu znaků. Skener a skladový systém ji ale rozdělí pomocí aplikačních identifikátorů:

Aplikační identifikátor (10) má proměnnou délku. V našem příkladu je uvedený jako poslední, takže není potřeba jeho konec oddělovat speciálním znakem. Pokud by za šarží následoval další údaj, musí generátor správně vložit oddělovací znak FNC1.

To je jeden z důvodů, proč není vhodné skládat GS1 kódy ručně v grafickém programu. Použijte generátor nebo etiketovací software, který pravidla GS1 zná.

EAN a GTIN nejsou v tomto případě úplně stejný pojem

V běžném provozu se slovem EAN často označuje jak číslo produktu, tak samotný čárový kód. Pro správný návrh DataMatrixu je lepší používat přesnější pojmy.

• GTIN je identifikační číslo produktu.
• EAN-8 nebo EAN-13 jsou formáty lineárních čárových kódů, které mohou daný GTIN nést.
• GS1 DataMatrix je jiný datový nosič, do kterého lze vedle GTIN vložit i šarži, expiraci a další údaje.

Aplikační identifikátor (01) neznamená „následuje osm nebo třináct číslic z EAN“. Znamená, že následuje GTIN zapsaný vždy do 14 číslic. Kratší identifikátory se doplní nulami zleva.

Kontrolní číslice zůstává součástí původního GTIN. Po doplnění vedoucích nul se nevytváří nová kontrolní číslice.

Co se stane při jednom skenu v DEPOTO

Skladník při příjmu otevře nákupní objednávku nebo příjemku a načte DataMatrix z obalu.

DEPOTO z jednoho kódu přečte:

1. GTIN a podle něj vyhledá produkt,
2. datum pod AI (17) vloží jako expiraci,
3. hodnotu pod AI (10) vloží jako šarži.

Místo tří samostatných kroků tedy proběhne jeden:

pípnout → zkontrolovat množství → uložit

Do příjemky se automaticky vyplní:

• produkt,
• šarže,
• expirace.

Pokud kód obsahuje také sériové číslo, datum výroby nebo další podporovaný údaj, lze načíst i ten.

Skladník nic neopisuje. Nemůže zaměnit měsíc s dnem ani splést číslo šarže. Zároveň se výrazně zrychlí kontrola příjmu.

Při správně nastaveném procesu může DEPOTO rovnou navrhnout skladovou pozici pro danou šarži a expiraci.

Stejný kód pomáhá i při výrobě a expedici

DataMatrix není určený jen pro příjem hotových výrobků na sklad.

Při dokončení výroby

Po uzavření výrobní dávky systém zná:

• výsledný produkt,
• číslo šarže,
• datum výroby,
• vypočtenou expiraci,
• a případně konkrétní sériové číslo.

Z těchto údajů vytvoří obsah etikety. Tiskárna vytiskne čitelný text a GS1 DataMatrix. Operátor označí výrobek, karton nebo jinou požadovanou úroveň balení.

Při zaskladnění

Skladník načte kód a systém založí správnou zásobu. Zboží uloží na pozici určenou pro konkrétní šarži a expiraci.

Při interním přesunu

Sken potvrdí, která šarže se přesouvá. Nestačí přesunout obecně deset kusů produktu, když sklad drží několik výrobních dávek.

Při pickingu

DEPOTO řídí výdej podle FEFO a případné garance zákazníkovi. Skladník načtením kódu ověří, že vzal správnou šarži s požadovanou expirací.

Při expedici

Druhá kontrola může znovu ověřit konkrétní zásobu před zabalením. Firma tak neví jen to, jaký produkt zákazník dostal, ale také z jaké šarže.

Jeden malý kód tím provází výrobek celým tokem od dokončení výroby až k odběrateli.

Etiketa musí zůstat čitelná i pro člověka

DataMatrix nesmí být jediným místem, kde jsou údaje uvedené.

Vedle kódu vytiskněte alespoň čitelnou podobu klíčových informací:

• název nebo kód produktu,
• šarži,
• expiraci,
• případně datum výroby.

U GS1 údajů lze použít zápis s aplikačními identifikátory:

(01)00000066666660 (17)501231 (10)L240715A

Závorky jsou pouze součástí člověkem čitelné podoby. Do samotných dat symbolu se nekódují.

Text je důležitý pro situace, kdy:

• je kód poškozený,
• obsluha nemá po ruce čtečku,
• řeší se reklamace po telefonu,
• zákazník potřebuje šarži opsat,
• nebo se kontroluje správnost vytištěné etikety.

Automatická identifikace nemá člověku údaje schovat. Má odstranit jejich ruční přepisování.

Na jakou úroveň balení kód umístit

Výrobce musí rozhodnout, co přesně se bude skenovat.

DataMatrix může být na:

• každém jednotlivém výrobku,
• spotřebitelském balení,
• skupinovém balení,
• kartonu,
• přepravce,
• nebo logistické jednotce.

Správná úroveň záleží na tom, jak se se zbožím pracuje.

Pokud sklad vydává jednotlivé kusy, potřebuje kód na každém kusu. Kód pouze na kartonu nepomůže ve chvíli, kdy se karton otevře a produkty se rozdělí na více objednávek.

Jestliže firma vždy přijímá a vydává celé uzavřené kartony, může stačit označení skupinového balení. Systém však musí vědět, kolik kusů daný kód představuje.

U palet a logistických jednotek se používá další úroveň identifikace, často samostatná logistická etiketa a SSCC. Není vhodné předpokládat, že výrobkový DataMatrix automaticky nahradí všechny logistické kódy.

Dobré pravidlo zní: kód musí být dostupný na nejnižší úrovni, se kterou se samostatně skladuje, přesouvá nebo vydává.

Kdy etiketu tisknout

Dynamická data, jako je šarže a expirace, obvykle neznáte při objednávání obalů. Proto se část etikety tiskne až během výroby nebo balení.

Možnosti jsou například:

• kompletní etiketa vytištěná po dokončení dávky,
• dotisk dynamických údajů na předtištěný obal,
• inkjetový nebo laserový tisk přímo na výrobek,
• etiketa aplikovaná automatickým zařízením,
• nebo označení skupinového balení na konci linky.

Nejdůležitější je propojit tisk s výrobní dávkou. Operátor by neměl ručně přepisovat šarži z obrazovky do tiskového programu. Tím by se chyba pouze přesunula ze skladu do výroby.

Správný postup vypadá takto:

1. V systému se otevře nebo dokončí výrobní dávka.
2. Systém přiřadí šarži a vypočte expiraci.
3. Data se automaticky předají šabloně etikety.
4. Etiketa se vytiskne.
5. První kus se naskenuje a ověří proti výrobní dávce.
6. Teprve potom začne běžné značení produkce.

První kontrolní sken je důležitý. Potvrdí, že obsluha použila správnou šablonu, tiskárnu i data.

Jak určit expiraci

Datum expirace by neměl pracovník na lince počítat ručně.

Výrobní nebo informační systém má znát pravidlo pro konkrétní produkt, například:

• 12 měsíců od data výroby,
• 180 dnů od zabalení,
• konec určitého měsíce,
• nebo datum určené podle vstupní suroviny s nejkratší použitelností.

U některých výrobků může výslednou expiraci omezovat šarže vstupní suroviny. Pokud surovina projde dříve než standardní životnost hotového výrobku, systém musí použít kratší datum.

Při návrhu proto řešte:

• odkud se expirace bere,
• kdo ji smí změnit,
• zda se počítá automaticky,
• jak se postupuje při přebalení,
• co se stane při prodloužení použitelnosti,
• a jak se eviduje výrobek po otevření.

Datum pod AI (17) se v GS1 zapisuje ve formátu RRMMDD. Expirace 31. prosince 2050 je tedy 501231.

V regulovaných oborech je potřeba ověřit přesná pravidla pro konkrétní produkt. Například GS1 upozorňuje, že ve zdravotnictví musí datum v aplikačních identifikátorech obsahovat platný den v měsíci. Česká GS1 shrnuje aktuální pravidla pro data ve zdravotnickém značení.

Jak tvořit číslo šarže

Číslo šarže musí být jednoznačné a dohledatelné. Z jeho formátu nemusí člověk nutně poznat celý výrobní příběh, systém však musí umět šarži propojit s výrobní dokumentací.

Šarže L240715A může například znamenat:

• L – označení šarže,
• 24 – rok,
• 07 – měsíc,
• 15 – den,
• A – směna nebo výrobní linka.

Takové schéma je srozumitelné, ale samo o sobě nestačí, pokud během jedné směny vznikne více dávek stejného produktu. V tom případě přidejte další pořadové rozlišení.

Číslo šarže může být také zcela pořadové. Důležité je, aby se neopakovalo způsobem, který později znemožní jednoznačné dohledání výroby.

Aplikační identifikátor (10) dovoluje proměnnou alfanumerickou hodnotu až do povolené délky standardu. Díky tomu lze použít písmena i číslice.

Čím kratší šarže je, tím menší může být výsledný DataMatrix. Nemá ale smysl číslo zkrátit natolik, že přestane být jednoznačné.

Pořadí údajů v kódu není náhodné

GTIN pod AI (01) a expirace pod AI (17) mají pevnou délku. Systém přesně ví, kolik znaků má načíst.

Šarže pod AI (10) má délku proměnnou. Proto je praktické umístit ji na konec kódu. Dekodér potom přečte šarži až do konce dat a nepotřebuje další oddělovač.

Doporučené pořadí našeho příkladu je tedy:

1. (01) GTIN,
2. (17) expirace,
3. (10) šarže.

Pokud by byla šarže uprostřed, musí za ní být vložený oddělovací znak FNC1. Tento znak není při běžném pohledu vidět, ale pro správné dekódování je zásadní.

Častou chybou je vytvořit graficky podobný DataMatrix, který sice obsahuje text, ale nerespektuje strukturu GS1:

• chybí FNC1 na začátku,
• proměnný údaj není oddělený,
• GTIN nemá 14 číslic,
• datum je ve špatném formátu,
• nebo jsou do dat vložené závorky.

Takový symbol může běžná aplikace nějak přečíst, ale WMS ho nemusí správně rozdělit.

Proto etiketu před zavedením otestujte nejen telefonem. Ověřte ji na skutečné 2D čtečce a v cílovém skladovém systému.

Pozor na slovo QR kód

DataMatrix a QR kód vypadají podobně, ale nejsou totožné.

Oba jsou dvourozměrné kódy čitelné kamerou nebo 2D skenerem. Liší se však strukturou a způsobem použití.

Pro skladové a výrobní značení se můžete setkat s:

• GS1 DataMatrix,
• GS1 QR Code,
• QR kódem s GS1 Digital Link,
• nebo obyčejným QR kódem s vlastní datovou strukturou.

DEPOTO může pracovat s podporovanou strukturou kódu, ale dodavatel etikety musí přesně vědět, jaký standard vytváří. Nestačí mu říct „dejte tam nějaký QR kód“.

GS1 DataMatrix je dnes běžný například ve zdravotnictví, kde v jednom malém symbolu nese GTIN, šarži, datum použitelnosti a sériové číslo. GS1 Česká republika popisuje DataMatrix jako nosič s vysokou hustotou dat a podporou standardních aplikačních identifikátorů.

Čtečka musí umět 2D kódy

Starší laserové skenery často čtou pouze lineární čárové kódy. DataMatrix potřebuje obrazovou 2D čtečku, takzvaný imager.

Před zavedením ověřte zařízení na všech místech:

• u výrobní linky,
• při příjmu hotových výrobků,
• ve skladu,
• při pickingu,
• při balení,
• a případně u zákazníka.

Kromě samotného přečtení symbolu zkontrolujte, co skener odešle do aplikace. Musí předat správné znaky včetně GS1 symbology identifieru a oddělovačů FNC1.

Některé čtečky kód přečtou, ale při výchozím nastavení odstraní řídicí znaky. Výsledkem je dlouhý text, který software neumí jednoznačně rozdělit.

DEPOTO lze používat na mobilních zařízeních i profesionálních skladových terminálech s 1D/2D čtečkou. Vhodný hardware umíme dodat a nakonfigurovat tak, aby se kód správně načítal v celém procesu.

Otestujte tisk v reálných podmínkách

Kód, který funguje na monitoru, ještě nemusí fungovat na výrobku.

Při testování řešte:

• velikost DataMatrixu,
• rozlišení tiskárny,
• kontrast,
• klidovou zónu kolem symbolu,
• lesk a barvu materiálu,
• zakřivení obalu,
• možnost oděru,
• vlhkost,
• nízkou teplotu,
• chemické látky,
• a rychlost výrobní linky.

Kód neumísťujte přes ohyb, šev, perforaci ani na místo, kde ho později zakryje další etiketa. U válcového obalu může příliš velký symbol způsobit, že část kódu nebude ve stejné rovině vůči čtečce.

Ověřte také tisk na konci role etiket a při běžném opotřebení tiskové hlavy. První perfektní vzorek neříká nic o tom, jak budou vypadat etikety po měsíci výroby.

Doporučuji do procesu zařadit pravidelnou kontrolu čitelnosti. Nečekejte, až skladník nahlásí, že celou šarži nelze načíst.

Co když dodavatel složené GS1 kódy nepoužívá

Ne každá firma vyrábí sama a ne každý dodavatel bude ochotný etiketu změnit.

Máte několik možností:

Požádat dodavatele o změnu značení

Pokud odebíráte velké množství nebo vyrábí produkt pod vaší značkou, může být doplnění DataMatrixu součástí požadavků na obal.

Dodavateli dejte přesnou specifikaci. Ne pouze větu „potřebujeme v kódu šarži“.

Vytvořit doplňkovou etiketu při příjmu

Skladník údaje při prvním příjmu zadá nebo načte z jiných zdrojů a DEPOTO vytiskne interní etiketu se složeným kódem. Další pohyby už probíhají skenováním.

Ruční práce tedy zůstane jednou při vstupu, ne při každém přesunu a výdeji.

Označit skupinové balení

Pokud není možné etiketovat každý kus, lze označit karton nebo interní přepravku. Musíte ale zajistit, aby se různé šarže po otevření balení nesmíchaly.

Použít samostatnou pozici pro každou šarži

Pokud výrobky označit nelze, informace se může navázat na jednoznačnou skladovou pozici. Skladník skenuje pozici a systém ví, jaká šarže na ní leží.

Nejspolehlivější je samozřejmě kombinace identifikace produktu a oddělených skladových pozic.

Malá změna etikety ovlivní celý sklad

Výrobce může DataMatrix vnímat jako technický detail obalu. Ve skutečnosti mění práci několika oddělení.

Výroba

Nemusí vytvářet tři nesouvisející údaje. Etiketa se generuje z jedné výrobní dávky.

Kontrola kvality

Dokáže ověřit, že výrobek nese správnou šarži a expiraci. Při problému rychle dohledá konkrétní dávku.

Sklad

Přijme produkt, šarži a expiraci jedním skenem. Výrazně omezí ruční zápis.

Nákup

Vidí, kolik zásob má krátkou životnost, a neobjednává zbytečně další množství.

Expedice

WMS vybere správnou šarži podle FEFO a garance zákazníkovi.

Zákaznická podpora

Při reklamaci dohledá, jakou šarži zákazník dostal.

Obchod

Může včas pracovat se zásobami, kterým se blíží expirace.

Jedna nenápadná změna se tak promítne do celého životního cyklu produktu.

Jak zavedení naplánovat

Doporučený postup vypadá následovně:

1. Vyberte jeden výrobek a jednu výrobní linku pro pilot.
2. Ověřte, že produkt používá platný GTIN.
3. Určete pravidlo tvorby šarže.
4. Nastavte automatický výpočet expirace.
5. Zvolte aplikační identifikátory.
6. Připravte šablonu etikety s čitelným textem.
7. Vygenerujte GS1 DataMatrix pomocí vhodného softwaru.
8. Otestujte několik velikostí a materiálů etikety.
9. Ověřte kód všemi používanými čtečkami.
10. Zkontrolujte načtení v DEPOTO.
11. Proveďte kontrolní příjem, zaskladnění a výdej.
12. Teprve potom rozšiřte řešení na další produkty.

Do pilotu zapojte výrobu i sklad. Etiketa může z pohledu výrobní linky fungovat perfektně, ale být umístěná tak, že ji skladník po uložení kartonu nedokáže načíst.

Stejně tak sklad může požadovat větší kód, než se vejde na obal. Pilot pomůže najít rozumný kompromis.

Nechte systém data přenášet, lidi je pouze potvrzují

Šarže a expirace vznikají ve výrobě. Nedává smysl, aby je každý další člověk v dodavatelském řetězci zapisoval znovu.

Správný proces je jednoduchý:

výrobní dávka → etiketa → příjem → skladová zásoba → picking → expedice

Údaj se vytvoří jednou, zakóduje na výrobek a v dalších krocích se pouze načítá a ověřuje.

DEPOTO dokáže složený GS1 kód rozebrat a při jediném skenu vyplnit produkt, šarži i expiraci. Skladník nepracuje rychleji proto, že více spěchá. Pracuje rychleji proto, že nemusí tři údaje hledat a přepisovat.

To je na celém řešení nejzajímavější. Nevyžaduje nový automatický sklad ani rozsáhlou robotizaci. Často stačí upravit obsah etikety a použít 2D čtečku.

Malý DataMatrix o velikosti kolem jednoho centimetru může odstranit stovky ručních zápisů denně, zpřesnit příjem a dát WMS spolehlivá data pro FEFO, dohledání šarží i hlídání expirací.

Ve výrobě jde o několik milimetrů na etiketě. Ve skladu o hodiny ušetřené práce.

Zpět na všechny články